Postavte si svého hejkala
Zde uvádím jen jeden z mnoha možných způsobů stavby, který jsem použil já a který se mi osvědčil. Neberte to tedy jako definitivní. Plus omlouvám se některým kterým možná můj návod bude místy připadat jako pro blbce.
Základní potřeby jsou uniforma (blůza + kalhoty, jen blůza nebo kombinéza), jehla, nit, síťovina, spousta pytloviny (alespoň 10 m a musí být řídce pletená aby se dobře párala), barvy na textil, molitan, pevná zelená nebo maskovaná látka.
Pvní věc, kterou musíte udělat, je rozmyslet si, jak budeme hejkala nosit. V podstatě jde o rozmyšlení, zda budeme tvořit převlečník přes uniformu nebo budeme hejkala dělat přímo na uniformu, kterou budeme nosit neustále. Z osobních zkušeností mi přijde výhodnější převlečník, protože v hejkalovi je pekelné vedro a tak možnost sundat ho přijde vhod. Samozřejmě i v případě deště a jiných věcí není špatné mít možnost ho sundat.
Pokud máme vybráno, musíme se rozhodnout, jaký podklad použijeme. Jestli kombinézu nebo BDU a dále jakou pokrývku hlavy. Jestli klobouček, kšiltovku nebo kapucu připevněnou ke zbytku. Kapuce je dost praktická, dobře splývá a navíc se vám nebudou nitě plácat po krku, což je dosti nepříjemné.
Základ máme vybraný, teď přistoupíme k barvení pytloviny. Pytlovinu je potřeba před jejím zpracováním nabarvit. Osvědčily se mi uplně normální barvy Duha a listová zeleň od fy. Iberia. Barvy jsou samozřejmě velice důležité. Neměly by být mezi sebou nijak kontrastní. V případě AS je třeba si také uvědomit, kam ho budete používat. Na druhou stranu je hezké mít dokonalého hejkala do jednoho prostředí, ale pokud budete jinde nebude to ono. Pokud tedy nechcete dělat hejkalů vícero jenejlepší si udělat univerzál v decentních odstínech zelené a hnědé.
Dobré barvy jsou tyto:
1)Duha zelená 50% + hnědá 50%
2)Duha zelená 25% + hnědá 25% + olivová 50%
3)Duha zelená 50% + olivová 50%
4)Čistá barva "listová zeleň" Iberia
Vzhledem k univerzálnosti našeho hejkala bych udělal tak 1/3 pytloviny nějakým "vyblitým" odstínem zelenohnědé. Ten budeme dávat dospod. Teď přejdeme k té zaručeně nejnudnější části - párání pytloviny. Pytlovinu je potřeba rozdělit na jednotlivá vlákna. A to tak, že úplně. Je to velice zdlouhavá a nudná práce, ale výsledek stojí za to. Vlákna potom nařežeme na dvojnásobnou délku "chlupů" než chceme mít výsledně. Je dobré udělat i jiné délky. Například na rukou kde hrozí, že si je při plazení přišlápnete, je udělat kratší.
Dalším krokem je příprava podkladu, na který budeme připravenou pytlovinu navazovat. Nejdříve upravíme blůzu (budu počítat s použitím standardní US BDU). Odpářeme dolní kapsy. Do těch stejně v leže nemůžeme a způsobují jenom zbytečné zachytávání o porost apod. Místo nich si uděláme dva pláty z molitanu a látky a těmi místa na spodu vyztužíme, neboť budou silně namáhaná právě při plazení a podobných aktivitách. Stejně tak vyztužíme lokty a přední část kalhot.
Pokud budeme používat kapucu, sestrojíme nyní právě tu. Nejjednodušší je sehnat si nějakou jinou nebo např. ze starého M-65 parkera nebo si ušít vlastní. Není to nijak náročné. Jde jen o dva kusy látka sešité k sobě. Kapucu potom přišijeme k blůze. POZOR!!! Musí to být velice pevně sešito jinak se kapuca utrhne. Bude na ní mnoho materiálu a až bude viset mohla by se utrhnout! Další úpravou bude všití maskovací síťky do kapuce. Našijeme zevnitř, aby síťka visela přes obličej. Doporučuji použít kousek suchého zipu, aby se dala síťka zachytit odtažená z obličeje, když ho nechcete mít přikrytý nebo v noci kdy je přes síťku špatně vidět. Dalším úpravám se meze nekladou. Například není špatné si dovnitř blůzy našít kapsy na vybavení. Například na kuličky, zásobníky do záložní zbraně a podobně.
Poté už připravíme blůzu na navazování pramenů pytloviny. Na to potřebujeme právě zmíněnou síťovinu. Nejlepší je nějaká měkká síťovina s oky zhruba 2-3 cm širokými. Dá se použít i síťovina z maskovací sítě. Z té je nutno otrhat původní maskování - maskovací molitan či co je to za substanci. Poté ji našijeme na blůzu a kalhoty, tam kde chceme mít maskování - celá záda a zadní část kalhot, ramena, nadloktí, kousek ramen zepředu a samozřejmě to nejdůležitější - kapuca.
Síť přišijeme zhruba za každý čtvrtý uzel. Pytlovinu navazujeme liščí smyčkou, tedy přeložíme a podvlékneme pod síťovinou a záhybem prostrčíme oba prameny.
Nejdříve navazujeme základní barvu, které máme nejvíce. Potom navazujeme ostatní barvy. Pokud chceme vytvořit něco jako woodland navazujeme různé barvy v trsech. Jenom listovou zeleň nedoporučuji dávat v trsech. Je dost kontrastní a tak je lépe jí mít po troškách. Takto navazujeme dokud nedosáhneme potřebné hustoty a barvy. Jedna z výhod tohoto způsobu je rychlost navazování a možnost přidávat nebo ubírat barvy podle ročního období. Na ruce a na nohy dáváme kratší "chlupy", abychom zabránili nechtěnému přišlápnutí a podobně.
Tím je celý oblek v podstatě hotov. Zbývá jen vzít ven a ozkoušet. Takhle napsané to vypadá docela dobře, ale je to namáhavá práce a rozhodně časově náročná.
Airsoftový granát
Návod jak snadno,levně a bezpečně vyrobit airsoftový granát
Nejvhodnější jsou užší a tuhé trubičky, takže až budete vy nebo někdo z domácnosti kupovat další zásobu, tak vybírejte nejen podle měkkosti papíru, ale i podle kvality oné papírové rolky.
Trubičku, postavenou na kratší stranu, přilepte nejlépe lepidlem Herkules na karton tvrdého papíru, třeba z krabice od bot. Přilepte si jich rovnou více, ať nemusíte ztrácet čas než lepidlo zhasne. Po zaschnutí ostříhejte papír kolem všech rolek a získáte tím základní tělo granátu.
Teď je potřeba trubičku oříznout. Výška granátu závisí na druhu petardy, kterou použijete. Nejlepší jsou podle mě červené megy. Mají slušný hlukový efekt a taky dostatečnou sílu na rozmetání náplně granátu. Pokud použijete megu, tak tělo granátu seřízněte (ostrým skalpelem, aby se rolka nepromáčkla) asi 6 cm nad dnem trubičky. Nyní dovnitř granátu vlepte sekundovým lepidlem petardu. Dbejte na to, aby byla přibližně na středu ať z granátu není šiška!
Teď musíme do granátu dát nějakou náplň, která se bude rozmetávat po okolí. Můžete použít airsoftové kuličky, ale to je dost drahé. Mě se nejvíce osvědčil hrách. Je stejně velký jako BB a také je dost tuhý, takže ho výbuch megy úplně nerozšmelcuje. Pokud nemáte doma hrách, tak do granátu nasypte čočku nebo tvrdou kukuřici :-).
Hrách nasypte až po okraj a trochu umačkejte. Pokud jste použili předvařený, uvařený nebo nakládaný tak můžete granát vyhodit a začít znova :-). Vystříhejte si z papíru, který jste použili na dno granátu čtverečky se stranou 5-6 cm. Doprostřed si obkreslete půdorys megy. Kdo je důsledný puntičkář může použít kružítko nebo nulátko, na kterém si nastaví poloměr změřeného průměru megy posuvným měřítkem:-). Vystřihněte otvor kudy poté prostrčíme petardu. Otvor by měl být o něco menší než je průměr megy, aby v něm dobře držela. Na okraje rolky naneste lepidlo a papírek nasunutý na megu pořádně přimáčkněte. Po zaschnutí ho zase dokola ostřihněte.
Tímto je vlastně granát plně funkční. Stačí škrtnout megou o škrtátko a sledovat výsledek své práce. Kdo to vyzkoušel na svém prototypu tak může začít opět od začátku, kdo to vyzkoušel ve svém bytě, tak ať radši další granát nedělá :-).
Škrtání je v boji velice nepraktické. Zdržuje vás hledání škrtátka po kapsách. Někdo to řeší jeho přilepením na svojí zbraň. My si ji ovšem takhle hyzdit nebudeme.
Každý z vás určitě zná sirky co škrtají o cokoliv. Krabička stoji asi 4 Kč, takže si jich můžeme nakoupit dost. Těmto sirkám odkrojíme hlavičku a tu přilepíme na škrtací plochu megy. Pro jistotu tam lepím hlavičky dvě, protože tím mám jistotu že vzplanou a vznítí i megu.
Teďka si vyrobíme jakousi škrtátko-pojistku. Kupte si smirkový papír zhruba o drsnosti škrtátka vašich zápalek. Lepší je koupit ten s textilním podkladem, protože déle vydrží. Na smirkl ze spodní strany přilepte pruh tuhého papíru o šířce asi 1 cm. Po zaschnutí papír vystřihněte a nařezejte ho na proužky o délce asi 4 cm. Poté tyto kroužky v polovině ohněte a po navlečení drátěného kroužku, který si uděláte (nebo můžete v železářství nakoupit kroužky na klíče) slepte. Kdo chce, aby jeho práce vypadala lépe, může proužky o rozměru 4x1 cm nejdříve přeložit a poté je oblepit smirkovým papírem. V tomto případě bude slepení obou částí proužku jednodušší.
Upevnění škrtátko-pojistky na megu provedeme proužkem tvrdého papíru. Proužek bude asi 1,5 cm široký a asi 4,5 cm dlouhý. Špendlíkem nebo jiným ostřejším nástrojem uděláme po 1,5 cm rýhy, rovnoběžně s kratší stranou proužku. To proto, abychom papír snadněji ohnuli. Špatně se to popisuje, ale z obrázků vám to bude úplně jasné. Teď nasadíme škrtátko-pojistku, přitlačovanou zohýbaným proužkem, opatrně na megu a sekundovým lepidlem přilepíme volné okraje k bokům petardy. Chce to, aby se vám moc neklepali ruce, protože malé škrtnutí vznítí zápalky a co bude potom nemusím už rozebírat. Škrtátko musí být upevněno tak, aby se nehýbalo a aby šlo rychle vytáhnout.
Pro estetiku ještě obalíme vyčuhující část petardy papírovou lepící páskou nebo proužkem čtvrtkového papíru asi 1,5 cm silného. Granátu na vzhledu určitě přidá i natření barvou. Stačí použít jakákoliv vodou rozpustná barva. Já jsem natřel granáty nazeleno :-).
__________________________________________________________________________________________________________________________
Boom 8, nášlapná mina bez elektroniky
Co budete potřebovat:
- 2 x papírová role (každá s jiným průměrem, ovšem tak aby do sebe lehce a těsně pasovaly)
- petardu
- hrách
- zápalnici
- papír
- sirky a škrtátko
Schema viz obrázek:
Funkce:
Při sešlápnutí, nebo vyvolání pohybu dolů na tubus se role o menším průměru zasune do větší. Tím vznikne pohyb na sirce po škrtátku a vzplane sirka. Od sirky plamen přejde na zápalnici na petardu. Pozor: zápalnice musí být trochu delší aby nebyla našponovaná a sešlápnutím se neutrhla a samodeaktivovala. Po explozi petardy /MEGA/ dojde k vnitřnímu tlaku, který prozazí ke hrachu /lépe čočka/ a dále vytlačí ven z tubusu hrách a rozmeta ho do okolí miny.
Výhody:
Malá hmotnost miny, jednoduchost, nenáročná na finance a stavbu
Nevýhody:
Náchylnost na vlhkost, opakované použití obalu, spolehlivost, velká časová prodleva po aktivaci /> 5 vteřin/
Jak minu vylepšit:
Snižte výšku miny a peterdu umístěte naležato, zápalnou částí ke škrtátku. Tím se zmenší vzdálenost od sirky se škrtátkem a zápalnice bude kratší, tím se nám zmenší doba od aktivace k výbuchu.
_______________________________________________________________________________________________________________________
Boom 9, výroba granátu Německý
Co budete potřebovat:
- 2 x papírová role (každá s jiným průměrem)
- petardu
- hrách
- provázej a očko na klíče
- papír
- sirky a škrtátko
Schema viz. obrázek:
Funkce:
Při trhnutí za provázek se posune škrtátko a tím vznítí sirku a ta následně podpálí petardu. Jak prosté. Otvory v rukojetě jsou proto, aby k petardě šel vzduch nutný k hoření a tak spolehlivému výbuchu petardy. Mno a jako s každým granátem, po odjištění zahodit :-)
Výhody:
Jednoduchost, nenáročná na finance a stavbu, samozapalovací, velká časová prodleva po aktivaci /> 5 vteřin/
Nevýhody:
Náchylnost na vlhkost, opakované použití obalu, spolehlivost,
Jak granát vylepšit:
Nabarvením do vojenských barev, zajištění provázku např. přelepením proti samozatrhnutí z nedbalosti
A takhle to potom může vypadat :-) :
Výroba granátu
Postup:
1. tvorba "kostry" granátu : jedná se v podstatě o dva papírové "odlitky" které dají granátu ten správný tvar. Na jejich výrobu jsem použil toaletní papír, kvůli jeho dostupnosti a snadné manipulaci. Jako forma je ideální krabička na kuličky značky KWC (je jich tam necelá tisícovka), také můžete použít láhev od nápoje "GRANÁT", ale ta nevypadá zdaleka tak dobře. Formu podélně rozřežte tak, aby jste dostali dvě stejné poloviny. Poté si v nějaké nádobě rozmíchejte toaletní papír s vodou, až vznikne relativně homogenní kaše. (z průměrné ruličky by jste měli mít dostatek materiálu na tři granáty) Tu poté zbavte přebytečné vody (třeba ji sceďte přes látku, nebo prostě vymačkejte) a dostanete hmotu o konzistenci podobné těstu na pečení. Pokud máte formy na tři granáty (=6), tak "těsto" rozdělte na sedm stejných dílů. V každé formě ji prsty rovnoměrně namačkejte na všechny stěny. Sedmý díl použijte na zaplnění zbylých nebo problematických míst - třeba vrchní části (hrdlo formy). Všechno nechte dobře vyschnout - na topení stačí i jeden den. Potom formy opatrně prohýbejte, aby se od nich papír odlepil. (někdy drží jako čert a jindy vypadne klidně sám) Obě půlky k sobě důkladně přilepte a žiletkou nebo ostrým modelářským nožem seřízněte a zarovnejte vršek.
2. škrtátko [obr. A]: na pruh kartonu širokého asi 6cm, přilepte smirkový papír o šířce cca 2.5cm. Karton se smirkem nastříhejte na proužky o šířce asi 1.2cm (průměr megy). Každý proužek přehněte na dvě stejně dlouhé části a navlečte na něj kroužek na klíče. Slepte obě poloviny kartonu k sobě, ale tak aby se lepidlo nedostalo ke kroužku. Pokud se karton v místě ohybu natrhl, tak jej pro jistotu přelepte lepidlem. (aby při zapalování kroužek neprotrhl papír) Tím máte škrtátka hotová.
3. trhací mechanismus [obr. B]: nastříhejte si asi 8cm dlouhé a necelých 1.5cm široké proužky kartonu. Uprostřed jej dvakrát přehněte, aby střední část byla dlouhá asi 1.6cm. (tak aby se tam vešlo škrtátko) Konce proužku se vyplatí sestřihnout do špičky, protože rohy mohou dělat později problémy - při zasouvání megy do granáu. Jestli máte kvalitní lepidlo, tak na zápalnou část megy nalepte hlavičku zápalky (nebo i dvě). Pokud budete mít obavy, že by tam nemusela dostatečně držet, tak do papírového proužku udělejte hřebíkem dírku, kterou provlečete zápalku a zakápnete lepidlem. Škrtátko položte na zápalkovou hlavičku a jednu delší část papírového proužku přilepte k petardě. Po zaschnutí přilepte i druhou část proužku, tak aby kartonový proužek dostatečně tlačil škrtátko na hlavičku zápalky. Jestli jste postupovali správně, tak by mělo být zapalování plně funkční.
4. nyní dáme všechno dohromady [obr. C]: papírové tělo granátu naplňte asi do tří čtvrtin hrachem (čočkou, kuličkami,... čím chcete) a zasuňte dovnitř megu se zapalováním. Nejlépe to jde, když zasunete jen část, potom všechno otočíte dolů hlavou a zatlačíte zbytek megy na své místo. (po otočení se všechen hrášek sesype k hrdlu a u dna zůstane vzduch, takže to jde mnohem lépe) Celou dobu si dávejte pozor, aby jste náhodou všechno neodpálili :). Hrdlo okolo megy napěchujte hráškem tak, aby uvnitř bylo co nejméně místa. V opačném případě vám může celý granát nepříjemně štěrchat. Celé hrdlo okolo megy zalepte štědrou dávkou lepidla. (opravdu nešetřete, jednou se mi stalo, že když jsem trhl za kroužek, tak jsem vytáhl celou megu)
5. teď by jste měli mít v podstatě hotový granát. Stačí ho už jen nabarvit. První barva, kterou jsem vyzkoušel, byla černá tempera (asi nejlevnější způsob). Celý granát jsem natřel a jedninný problém byl s lepidlem - barva na něm moc nechce držet, ale stačí trochu trpělivosti a všechno je v pořádku. Nevýhodou temper je že nejsou voděvzdorné. Stačí trocha vody a rozpustí se. (granát je pořád černý, jenže okolí taky) Na druhou stranu - pod temperou je papír s megou a ti si s vodou taky zrovna nerozumí. Doporučuji spíše balakryl. nebo něco podobného.
Chápu že výroba není jednoduchá, ale myslím že výsledek stojí za to.
Hrachový granát
Co k výrobě budeme potřebovat?
Základem pro výrobu je rulička. Ruličko z toaletního papíru je nejvhodnější. Dále pak kus tvrdého papíru, může být použit například karton. Jako náplň nám poslouží hrách a 1 petarda. Dále pak to bude vteřinové lepidlo (dají se samozřejmě použít i obyčejná lepidla, jako například Herkules, nevýhoda však je, že déle schne). A nakonec nůžky a tužka.
Postup výroby
Jako první provedeme zkrácení ruličky na výšku petardy. V našem případě to bylo necelých 7 cm. Počítejte s tím, že musí kousek petardy vyčnívat. Po zkrácení si vezmeme tvrdý papír a ruličku. Tu položíme na papír a obkreslíme si dno. Co bude následovat je stříhání. Pokud chcete mít granát pěkný, dejte si na vystřihování záležet. Po vystřihnutí dna vezmeme vteřinové lepidlo. Jakým způsobem si dno přilepíte, to nechám na Vás. My jsme postupovali tak, že jsme si na vystřižené dno po obvodu nanesli lepidlo a pak to přitiskli k ruličce. Nechali na tom trochu zaschnout, aby se to aspoň trošku přilepilo a pro větší pevnost jsme po celém obvodu dno ještě jednou projeli lepidlem. Při lepení je důležité dno tlačit na ruličku. Aby tam pokud možno nevznikaly mezery. Po dopadu na zem by se pak mohl granát poškodit.
Mezitím, co nám schne lepidlo si uděláme tak zvané víko granátu. Opět je to obtažená a vystřižená rulička. Rozdíl je v tom, že si vyměříme střed, na který přiložíme petardu, kterou pak obtáhneme dokola. Tento střed pak vystřihneme.
Petardu si vložíme do ruličky na střed. Nyní budeme potřebovat hrách. Ten nasypeme do ruličky kolem petardy až těsně k okraji. Jak jen to bude možné. Nesmí však hrách převyšovat přes ruličku. Nezapomeňme, že ještě příjde navrch víko. :-)
Jakmile ruličku naplníte, můžete vzít víko. To prostrčte petardou a vyrovnejte si okraje. Pak opět vemte lepidlo a jde na řadu jemná technika. Lepení.
Při lepení se snažte víko vždy nějak zatížit, aby co nejlépe drželo. Až to celé pořádně uschne, máme hotovo. Pro efekt je možné si granát přestříkat třeba zelenou či černou barvou. To záleží na Vás a Vašem nápadu či třeba i na jednotce, kterou napodobujete. Tím máte granát hotový.
Přejeme hodně úspěchů s nimi a hlavně žádné úrazy!!!
Výroba zaručeně dobré dýmovnice
Výroba cool dýmovnice
Dnes již patří k standardnímu vybaveni sil zvláštního určení. Pomůže vám v mnoha na první pohled bezvýchodných situacích. Když potřebujete ustoupit před přesilou, vtrhnout do místnosti, rychle zmizet... Zkuste si představit akční průnik do místnosti bez použití dýmovnic, ve většině případů sebevražda. Navíc bojiště částečně zahalené v dýmu vypadá velice efektivně (a opravdově :-)). Možnosti použití dýmovnic je velice rozsáhlé. Ale ne každá jednotka má přístup k tomuto velice praktickému vybavení. Tento článek vám přináší návod na výrobu vcelku jednoduché a určitě zajímavé dýmovnice. Jedná se o dýmovnici plněnou WP50 nebo WP45. Jednoduchá slož, snadno vyrobitelná, relativně odolná vůči vlhkosti a bezpečná (nejedovatá, není výbušninou). Zvládne ji vyrobit i naprostý začátečník bez chemických znalostí. Na druhou stranu dost rychle hoří (než jak by se na dýmovnici slušelo). Protože se jedná o slož jednoduchou, tak nepočítejte že s ní vše zahalíte neprůhlednou clonou. Nejvíce se uplatní při boji v budovách, kde se ne tak často vyskytují zapalitelné látky.
Bezpečnost:
Vytváří a pracuje se s hořlavou látkou. Platí tak obecná bezpečnost práce: Žádné kouření, alkohol a drogy. Při práci nejezte, to vydržíte. Soustřeďte se na to co děláte, jen tak bude váš výtvor použitelný.
Zapálená dýmovnice je velice horká (!až 700 stupňů celsia!) proto na ni nikdy nesahejte. Pokud ji použijete v OS tak se vždy přesvědčete, že nezpůsobila vznícení okolních materiálů! ( OS = Open Space - otevřený prostor, opak CQB)
Použité chemikálie:
Moučkový cukr: Bílá práškovitá hmota sladké chuti, není jedovatá, absorbuje vodu z ovzduší a tvoří tak hrudky. Je používán v potravinářství, zejména cukrářství. Lze jej běžně koupit v obchodě s potravinami. Pokud jej neseženete, postačí i cukr krystal, směs má pak horší zapalitelnost.
Dusičnanu draselný (salnitr, sanitr): Bílá práškovitá hmota (kupodivu), nezdravá. Absorbuje vodu z ovzduší a tvoří velmi pevné hrudky. Používá se jako hnojivo, nejčastěji s příměsí, a v potravinářství v uzenářském odvětví jako rychlosůl na uzení. Lze jej koupit v klasických drogeriích (žádné parfumerie).
Hydrogen uhličitan sodný (jedlá soda): Bílá práškovitá hmota (pro změnu), nejedovatá, zvláštní chuti. Absorbuje malé množství vody z ovzduší a tvoří malé hrudky. Používá se v potravinářství, lékařství, atd. Má příznivé účinky na překyselení žaludku. Lze ji koupit v jakékoliv v drogerii nebo potravinách.
Postup výroby dýmavé slože:
Potřeby:Cedník, naběračka, váha, velká nádoba
Nejdřív se potřebuje rozmělnit salnitr, nasype se ho trochu do cedníku (množství záleží na velikosti cedníku, naběračkou se pak krouživými pohyby rozmělňuje. Případně je nutné použít trochu brutální síly aby došlo k rozmělnění hrud. Sítem už bude propadávat pouze jemný prášek (záleží na jemnosti cedníku). Stejným způsobem se rozmělní i moučkový cukr. Nyní se promíchá cukr a dusičnan v poměru 1:1 (500g dusičnanu, 500g cukru). Tím se získá jednodušší slož WP50. Ze 1000g WP50 se odebere 100g, které se dá stranou. Ke zbylým 900g se přimíchá 100g sody. Tím se získá WP45, která se vyznačuje pomalejším hořením a je proto vhodnější jako náplň do dýmovnice. Pozor: Kvalita a intenzita dýmu je závislá na kvalitě jemnosti slože, promísení (jemnější = lepší)! Hotová slož se může nechat vysušit na teplém místě (max. tep. sušení 60 stupňů). Ale muže se plnit rovnou, neboť i po naplnění směs absorbuje vodu z ovzduší.
Konstrukce obalu: Vhodný obal dýmovnice umocňuje efektivitu dýmavé lože. Proto se věnuj obalu mimořádná pozornost. Bude se potřebovat válec s přibližně 8mm otvory spirálově po celém obvodu. Poměr vnitřního průměru a vnitřní délky je nejvhodnější 1:4 (nesmí být menší než 1:2). K celkovné délce se samozřejmě přičtá délka ucpávky, + 1cm z každé strany. Nejsnáze proveditelná je následující konstrukce, kterou zvládne opravdu každý.
Použité potřeby:
Krabicový karton (vlnitá lepenka)
Lepidlo Herkules - toto lepidlo absorbuje vodu a vytváří tak ohnivzdornou vrstvu.
Noviny
Děrovadlo 8mm (ostrý špičatý předmět - v nouzi i šroubovák)
Zápalnice - Je těžké ji sehnat, ale vyplatí se to. V nouzi se můžete vyrobit ze silnějšího brčka naplněného WP50, požít prskavku.
Sádra - není nutná ale podstatně urychlí výrobu
Izolepa
Kovbojské zápalky
Smirkový papír
Sekundové lepidlo
Velikosti kartonu
- Pro různé dýmovnice, první číslo je pro šířku kartonu a druhé pro výšku. Tedy v případě střední dýmovnice vznikne tubus 5 cm široký a 20 cm dlouhý.
60x16 pro dýmovnici širokou 4 cm (malá)
72x20 pro dýmovnici širokou 5 cm (střední)
80x25 pro dýmovnici širokou 6 cm (velká)
Pás z kartonu se natře z jedné strany Herkulesem, stočí se do válce aby strana měla alespoň 2 vrstvy. Vytvoří se první ucpávka: vystřihnutá kolečka z kartonu, případné netěsnosti se ucpe kousky novinového papíru natřeného lepidlem (k urychlení se může použít sádra). Nechá se zaschnout, poté se vytvoří děrovadlem díry. Do válce se nyní vloží natěsno menší papírový válec (nemusí být lepený). Tento druhý "plášť" drží náplň pohromadě aby se nevysypala z otvorů (může být použit též mikrotenový pytlík). Nyní se válec naplní. Po naplnění se udělelá druhá ucpávka, kartonové kolečko + papír na netěsnosti. Pokud se použije sádra tak se musí vložít mezi směs sádru malá vrstva novinového papíru. ten částečně zabrání navlhnutí směsi od sádry. Nakonec se do obalu malým hřebíkem vytvoří otvor, do kterého se vloží zápalnice a zajistí se izolepou. Otvor je lepší umístit dále od ucpávek směrem do středu dýmovnice (náplň u ucpávek může být navlhlá). Tím vznikne jednoduchá dýmovnice.
Obal no.1
Tento obal je velice jednoduchy a výrazně sníží čas potřebný pro stavbu jedné dýmovnice. Ale bude se k němu potřebovat úzká plechovka od limonády o obsahu 0,33l (malá a úzká). Pokud se použije plechovka široká tak dýmovnice nebude mít takový efekt. Do plechovky se udělají otvory nožem, ale musí se opatrně abyse nerozmačkala, plechovka dost měkká. Čím více děr se udělá tím je plechovka křehčí, vzdálenost mezi dírami by měla být přibližně 1 cm. Až se vytvoří všechny díry tak se plechovka celá olepí izolepou (ucpou se tím díry). Otvor ve vršku plechovky se zvětší, aby se lépe plnila. Nemusíte se plnit celá, stačí tak 1-2 cm pod horní okraj, zbytek prostoru se vyplní zmačkaným novinovým papírem a přelepí izolepou, možná se bude směs trochu odsypávat ale to moc nevadí. Zápalnici se ohne do pravého ůhlu a prostrčte libovolnou spodní dírou vplechovce a zalepí izolepou. Do jedné plechovky se vejde přibližně 200g slože.
Odpal (všeobecně):
Zápalnici zapálíme a odhodíme min. 0,5 metru od naší osoby.
Pro zjednodušení odpalu se použijí "kovbojské" zápalky (jdou škrtnout o drsný povrch). Odříznou se dvě hlavičky a přilepí (sekundovým lepidlem) z obou stran k zápalinci na těle dýmonice. Ze smirkového papíru se odstřihne proužek široký tak, aby pokryl obě hlavičky (cca 6 mm), dlouhý 2 cm. k němu se přilepí delší proužek ze silného papíru (ten bude mít funkci táhla). Smirkový papír se položí drsnou stranou směrem k hlavičkám. Přes něj se dá pruh ze silného papíru, který přilepíme pouze k dýmovnici, tak aby ělo s táhlem ztuha pohybovat. Tento pruh tlačí táhlo k hlavičkám a snadněji tak dojde k jejich zapálení. Může se též použít elektrického odpalování, jeho konstrukce už ale přesahuje rámec tohoto článku. O nich někdy příště.
Upozornění pro Policii ČR a případné mravokárce (udavače): Tento článek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu navádění a podněcování k výrobě a držení nebezpečných látek (výbušnin a jedů)! Článek slouží pouze pro informativní účely. Autor článku se tak zříká a distancuje od jakékoliv odpovědnosti a nenese rizika za případné zneužití zde uvedené informace!
Obrázkové schéma
